"Dělání klidu a být klidem - v tom je velký rozdíl. Člověk nejdříve dělá dobrotu, ale to je švindlík. Pak teprve je dobrý."

Fráňa Drtikol, Ze záznamů a výroků zachycených žáky

"Poznání dosahuje ten, kdo odevzdaně vykonává svou povinnost a ovládá své smysly. Je-li mysl ovládnuta a zbavena všech smyslových předmětů, zjeví se vám blaženost Já."

Šrí Ganapati Saččidánanda Svámídží: Saččidánanda objevený

"Je mnoho povolaných, ale málo vyvolených",

nám říká Ježíš v evangeliích. Zrovna na těchto slovech si můžeme krásně uvědomit, jak nadčasová jsou, a že Ježíš nepromlouval pouze ke svým učedníkům a lidem, kteří byli v Izraeli, ale že mluvil opravdu navěky, že mluvil pro všechny. Křesťané nám však sdělí, že pouze víra v Krista je jediná cesta a tím i křesťanství. Právě dnes si znovu můžeme uvědomit, že Ježíš zcela jistě toto nemínil a byl mnohem dál, než jsou nynější jeho následovníci. Je docela možné, že byl seslán, abychom ho pochopili teprve nyní my, kteří si uvědomujeme, že je mnoho duchovních cest, dnes, kdy máme mnohem více možnost pochopit, jaká existuje jednota mezi všemi pravými náboženstvími i duchovními směry, které se objevily teprve až nyní.

Je mnoho vůní jichž zahrada je plna
Opojen za nimi se vydáváš
Abys je zakusil jak piják vína
Jak rád ten pohár znovu doléváš 

Nebeské víly sestupují na zem, aby nám předaly své poselství lásky. Berou na sebe podobu krásných žen a pokoušejí se k nám mluvit. Tak, jako jsme často zmateni z toho, co slyšíme a co nechápeme, jsou ony zmateny tím, v jakém těle se ocitly, jaké možnosti jim byly dány a tak se také se nevyznají. Vlivem svých přirozených sklonů zapomínají často na nejvyšší poselství, s nimž přišly a jsou strhávány k vytváření vztahů. Často tak vznikají vztahy, které mají velikou sílu, ale po určité době se jakýmsi způsobem vyčerpávají. 

Láska je bolest radost a nic více
takové slastné mámení
plačte kdo máte kamenná srdce
není již pro vás spasení

Jistě už každý z vás někdy slyšel přísloví "Mlčeti zlato." Jistě si pod tím každý představuje něco jiného podle své zkušenosti. Možná však ne každý slyšel jiné přísloví "Mluviti stříbro." Opět je důležité, co si pod tím kdo představuje. Pro duchovního člověka je velmi významný přístup ke slovům a k tomu, co znamenají. Vždyť již v Jóga sútrách od Pataňdžaliho se můžeme dočíst, že nespočívá-li člověk ve své pravé podstatě, to znamená, není-li sjednocen s Nejvyšším Bytím, není-li sjednocen s Bohem, potom nastupuje svědectví těch, kteří ho poznali a víra v jejich svědectví nebo-li pravé poznaní. To jsou právě ti učitelé a guruové, které vyhledáváme. Potom nastupuje nepravé poznání, to znamená naše vlastní zkušenosti, které vyplývají z různých sklonů, pocitů, ovlivnění a tak dále a z nich vyvozujeme svoje pochopení, které už neodpovídá pravému poznání těch, kteří mají jeho zkušenost. 

Jaký jsi zažehla oheň v srdci mém
jiskřičky štěstí zazářily znovu
volání Věčnosti zní buňkami všemi
je kovem tekutým, co mně jimi proudí 

Každý, kdo se zabývá duchovní praxí, zjistí po určité době, že se musí začít oprošťovat od určitých věcí, později skoro od všech věcí. Vlastně je to záležitost zbavování se svého já. Samozřejmě, že aby se člověk mohl zbavovat svého já, musí si nejprve toto já uvědomit a zjistit, že je to to, co mu překáží. Musí si uvědomit, že toto já je tvořeno mnoha přáními, tužbami, chtěními, vztahy, vazbami, závislostmi. Toto velmi složité navzájem propletené předivo má nitky až lana vybíhající do všech stran. To je třeba správně rozetnout nebo rozmotat a uvolnit se z něj.

ačkoli toužíme na něco si hrát
všechno co konáme je živé představení
přesto si bláhově chceme masky brát
vymýšlet roli která naše není