"Je mnoho povolaných, ale málo vyvolených",

nám říká Ježíš v evangeliích. Zrovna na těchto slovech si můžeme krásně uvědomit, jak nadčasová jsou, a že Ježíš nepromlouval pouze ke svým učedníkům a lidem, kteří byli v Izraeli, ale že mluvil opravdu navěky, že mluvil pro všechny. Křesťané nám však sdělí, že pouze víra v Krista je jediná cesta a tím i křesťanství. Právě dnes si znovu můžeme uvědomit, že Ježíš zcela jistě toto nemínil a byl mnohem dál, než jsou nynější jeho následovníci. Je docela možné, že byl seslán, abychom ho pochopili teprve nyní my, kteří si uvědomujeme, že je mnoho duchovních cest, dnes, kdy máme mnohem více možnost pochopit, jaká existuje jednota mezi všemi pravými náboženstvími i duchovními směry, které se objevily teprve až nyní.

To, co již delší dobu probíhá na Západě a čeho jsou tam lidé možná přesyceni, to můžeme už také nějakou dobu krásně sledovat v naší malé zemi. Zvláštní tolerance, která existovala mezi všemi, co se zajímali o cokoli duchovního za dob totality, se rázem změnila, když nyní máme možnost zabývat se čímkoli, poznat cokoli, následovat cokoli. Všichni, kteří byli dříve jednotní, se náhle rozdělili a hleďme, najednou mají pravdu pouze někteří. Křesťané, buddhisté, jógíni i transpersonální psychologové, astrologové, šamani a všichni možní další si dříve rozuměli, společně se scházeli, společně třeba meditovali a rozmlouvali, sháněli a četli stejné knihy, které se daly sehnat, které si přepisovali a mezi sebou půjčovali. Dnes je situace jiná. Výběr duchovních knih je obrovský, i když ne všechny jsou kvalitní. Stejně tak se u nás začaly objevovat a jsou u nás zastoupeny snad téměř všechny duchovní směry, které existují. Ti, kteří byli dříve spolu jednotní, se nyní rozdělili podle svých sklonů, podle duchovního zaměření, podle stupně duchovní vyspělosti, aby se rozešli do mnoha skupin a následovali svou jedinou cestu. Najednou zjišťují, že není možná tolerance a že správné je jenom jejich chápání.

Co je měřítkem toho, je-li duchovní cesta správná nebo dokonce nejlepší? Je to to, jak rychle na ní duchovně postupujete? Většina směrů totiž slibuje rychlý duchovní úspěch, brzké duchovní dosažení. Říká vlastně, že je to snadné a není žádný problém, který by vám překážel. Jistě, z nejvyššího hlediska není žádný problém - jsme již dávno osvobozeni, již dávno spočíváme v Bohu. Jediné, o co jde, je, abychom si to uvědomili a začali to prožívat, začali to naplno vědomě žít. V čem spočívá onen tolik slibovaný duchovní postup? Co nám vlastně slibují všechny ty směry, když říkají, že uděláme rychlý duchovní postup? Musíme být velmi obezřetní. Možná, že si pod duchovním postupem představujeme splnění některých našich představ, některých našich přání, která pokládáme za duchovní vrchol. A právě zde si můžeme uvědomit naplnění slov Ježíše, že je mnoho povolaných, ale málo vyvolených. Mnoho je těch, kteří se zajímají o duchovní cestu, mnoho je těch, kteří se rozhodnou po ní kráčet, mnoho je těch, kteří něco dělají, ale málo je těch - opravdu málo - kteří něčeho dosahují. Něčeho - tím myslím skutečného duchovního vrcholu, poznání Boha, sjednocení se s Ním a prožívání Ho v každodenním životě. To, co je podrobně rozepisováno v mnohých indických, ale i dalších písmech, kde se objevují varování, abyste se nezastavovali nad dočasnými výsledky, ale pokračovali dál - říká Ježíš jednoduchou prostou větou. Lidé nebyli tehdy zralí na to, aby vysvětloval takové věci, co jsou to siddhi, vize apod. Proto jsou tak úžasná jeho slova.

Mnozí chvilku praktikují a již brzo vyrazí do světa, aby poučovali druhé, již brzo chtějí předávat poznání a své zkušenosti a radost z toho, že mohou být na cestě. Ano, nadšení a radost jsou opojné. Pocítíte zcela jistě určité projevy toho, že jste se pohnuli směrem ke svému nitru, ke své podstatě a k tomu, co je věčné. Také vaše energie se může zmnožit, můžete ji více cítit. Vlastně všechno to, co jste před tím necítili, od čeho jste byli odděleni, nyní, když tomu v sobě otevřete průchody, začnete více vnímat a máte pocit, že už jste něčeho dosáhli. Ale vlastně je to taková radost vody živé, která přijde do řečiště, aby začala plynout, aby začala proudit tím svým správným směrem a raduje se z toho celé bytí. Radují se z toho právě ty cesty ve vás, které před tím byly zablokované. Setkáte-li se s někým, kdo již nějakou dobu kráčí po této cestě, cítíte mnohem větší energii a říkáte si - ano, on je dál, on je duchovně pokročilejší. Stejně tak to vnímají ti druzí u vás.

Ale naprosto stejné to je, když se přitahují dvě polarity. Jeden pól je kladný, druhý záporný, nutně se musí přitahovat - tak je to v tomto vesmíru zařízeno a tato přitažlivost je naprosto přirozená. Vede vše k harmonii. Stejně tak i vy, když vnímáte vyšší energii u toho druhého, snažíte se k ní dostat, snažíte se s ní sjednotit a dosáhnout harmonie. Harmonie však ještě neznamená nějaký konečný výsledek. Je krásná, ale naše chabá slova nedokáží vyjádřit to, co je více, co je za harmonií, co je spočinutím, co je hlubokým mírem, co je prázdnotou bez pocitů, beze slov, beze jmen a tvarů a přesto hlubokým prožíváním Nejvyššího. Proto je mnoho povolaných, ale málo vyvolených. Proto někteří nadšeně vykládají o tom, jak je úžasná harmonie a stále se snaží žít pozitivně, stále se snaží dosahovat pozitivního způsobu života. Ale život není pouze pozitivní, život je také negativní. Můžete žít v iluzi, že vše je dokonalé. Ano, vše, co bylo stvořeno, je dokonalé. Je dokonalé i to pozitivní, i to negativní. Bohužel to nechceme přijmout. Není to lehké přijmout. V tom je ta jednota protikladů, v tom je ta harmonie polarit, že vše je dokonalé.-1

Pataňdžali nám říká, že pro toho, kdo dosáhl nejvyššího stavu, přestává tento svět existovat, ale pro druhé ne. Pro toho, kdo dosáhl nejvyššího stavu, přestává tento svět sice existovat, ale přestává existovat v pochopení podstaty všeho. Jinak zde jeho tělo spočívá, žije, jedná a musí následovat určité činy. Takže musí vycházet z toho, že tento svět existuje. Vlastně existuje mnoho světů a pro každého existuje jenom ten svět, ve kterém je schopen být. Ty ostatní neexistují. Jestliže někdo dosáhl toho nejvyššího světa, potom může být obsažen ve všech ostatních světech - tedy i v tom našem a musí v něm být obsažen. Musí v něm být obsažen znamená, že vnímá pravou podstatu, ale jedná i v té neskutečné podstatě. Je si vědom všech rozměrů. Krásným příkladem byl třeba Buddha. Dosáhl osvícení, potom mnoho let vyučoval, chodil po celé Indii a snažil se předat to, co poznal nebo spíše pochopil. Jeho kázání jsou často plná prostých, jednoduchých vět. Nepokouší se vysvětlovat Nejvyšší pravdu, nepokouší se nám sdělovat něco o mystických či zvláštních stavech. Jak je v tom velmi blízký právě Ježíšovi. Ani Ježíš nic takového nevysvětluje. Když se ho zeptal Pilát, co je to pravda, neodpověděl. Na jiném místě zase pravil, že "Království boží je v nás". To bylo snad vše, co sdělil o Nevyšším dosažení. Maximálně ještě řekl, abyste byli tak dokonalí, jako Otec váš na nebesích.

A dnes se dozvídáte takových podrobností o tom, co to je být dokonalý, co je to pravda, co je to Nejvyšší poznání. Mnoho přednášek si můžete vyslechnout, kde se to podrobně dozvíte, v mnoha knihách si to můžete přečíst. Můžete se setkat s mnoha lidmi, kteří hovořili s Bohem a kteří vám podrobně vysvětlí, jak máte také hovořit s Bohem. Na každém rohu najdete někoho, kdo vám poradí, co máte dělat, abyste správně kráčeli po duchovní cestě. Na každé přednášce nebo setkání tzv. duchovních lidí se dozvíte, co je správné, co se má dělat, co se nemá dělat, co se má jíst, co se nemá jíst atp. Avšak jen málokdo vám poví něco o tom, že máte rozpouštět své já, že se máte zbavit své osobnosti a všeho, co ji tvoří. Nedozvíte se, že Boha naleznete jenom tehdy, když přestanete být. To, co věděli již mystikové ve středověku, když psali, že je třeba zemřít, abychom se narodili, to, co vlastně říká i Ježíš, že nezemřeš-li, nenarodíš se znovu - to vám dneska nikdo nesděluje. Proč také? Vždyť je to všechno tak jednoduché. Nač procházet složitým vývojem, v němž musí odpadat mnoho a mnoho toho, co nám zabraňuje? Lepší je zaplnit svou mysl mnoha představami místo toho, abyste mysl zastavili. Lepší je hlásat, co to je pravda, než nechat do sebe pravdu vstoupit, nechat ji v sobě žít a stát se jí.

Na základě toho zjistíte, že není mnoho duchovních cest, že je jenom jedna jediná. To je ta, v níž přestáváte být, v níž je to věčné. Cesta, která opět, jak říká Ježíš, je úzká a ne široká, a kterou projde jenom někdo a která vyžaduje velkou práci na sobě, velké odříkání, rozlišování a neulpívání, cesta, která se pozná podle jediného znaku - že přestává být vaše já, cesta, v níž se neslibují rychlé duchovní růsty, rychlé dosažení a úžasné věci, ale cesta, která vás zbavuje iluzí, která vám dává energii, radost a skutečnou lásku a na jejímž konci je opravdový mír. Je zajímavé, že opět si můžeme přečíst v evangeliích, že přijde doba, kdy se objeví mnoho vůdců, mnoho těch, kteří vás povedou, ale nebudou vidět. Když však slepý vede slepého, oba spadnou do jámy. Dejte tedy pozor a sledujte tu pravou cestu, tu, kterou není snadné nalézt, která je skryta mezi mnoha zákrutami vašeho života, a kterou se podaří nalézt jen někomu.

"Je mnoho povolaných, ale málo vyvolených."