spletl jsem slova do vějířů vět
a nic, co by za řeč stálo mi nezůstalo v dlaních
a tak jsem mlčel
neboť, co stále v sobě chovám, jsem do slov nevložil 

vteřina věčná je okamžik prchavý
zdánlivě netečná znovu nás osloví
stojíme v tichu, neznáme slov,
jak zlomit pýchu s kůží jak hroch

vzlétla by ráda duše do nebes
včera i zítra i dnes
marně však volá, volá její hlas
kdy naše já odhodí záchranný pás

ta láska věčná stává se prchavou
okamžik štěstí není již věčností
to jenom touha je jízdou bezhlavou
to jenom touha ke všemu nutí nás

co je to láska, nikdo vám nepoví
zda je to touha či věčnost, kdo to ví?
jak máme milovat, obsáhnout vesmír
když je v nás neklid a žádný mír

přijď, Světlo věčné blikající v srdcích
přijď, rozsviť lampičky v nás
probuď tu lásku, na kterou čekáme
rozezni zvon, jenž bez srdce zní

tisíce slov nám zahlušují mysl
zdánlivě logická, nedávají smysl,
tisíce číselc chce nám říci, jak vše je
ten, kdo však vidí, ten je nepotřebuje

bolestí touhy naše srdce křičí
kde je ta příčina, co náš život ničí
kde je ten oheň, co útroby spaluje
kde je to zlo, co stále kraluje

kdo hledá krásu, která je věčná
kdo hledá lásku nepomíjivou
kdo je ta nafoukaná slečna
co kráčí chůzí houpavou

kdo je ten vševěd, co přečetl všechny knihy
kdo je ten, kdo radil by a kázal
kdo je ten, kdo všimne si každičké pihy
místo by miloval a srdce dával

kde je ten, kdo zná lásku dát
kde je ten, kdo celým svým srdcem hledá
kde je ten, kdo neumí si přát
kde je ten, kdo mysl k Bohu zvedá

v té lidské vřavě slyším Tvůj hlas
v záplavě zvuků rozeznám Tě
plevy když oddělím, spatřím Tě zas
jaká to píseň vykvetla v duši

stále zní, nezní, srdce ji tuší
zpívám si píseň beze slov
má ústa mlčí, do světa však křičím
milujte upřímně, netápejte v tmách

miluji beze slov
miluji bez představ
miluji bezmezně
miluji na pořád

láska je věčná nekonečna tečna
my jsme ta kružnice, jíž se dotýká
nebojte se, nebude směšná
netvařte se, že se vás netýká

nezřené objetí všechny nás pojí
pozná to každý, kdo o to stojí
pozná to každý, kdo otevře své srdce
pozná to každý, kdo mysl odloží

pojďme všichni Světlu vstříc
a ono rozzáří každou buňku v nás
volejte, volejte celým svým srdcem
pak přijde každý na ten hodokvas

roztlučte na prach srdce kamenná
ať vítr rozfouká všechen náš strach
probuď se lásko blízká i vzdálená
ty, jež jsi dosud byla jen v snách