"Kdyby ten učený jen pravdě sluchu přál,
stejně ho okouzlí žebrák i mocný král -
Umíš-li na flétnu zapískat dokonale,
Což na tom záleží, jakým jsi tónem hrál?"

Sehábí Asterábádí 

Proč člověk hledá v světě pravdu jen?
To, že má neklid a spěch v srdci svém.
Kdyby se zastavil, chvíli spočinul -
možná by pochopil a nehledal nic v něm.

Co je to pravda? Kdo to řekne nám?
Jeden se hádá, druhý nabízí svůj krám.
Ježíš i moudří na toto téma mlčeli,
zatímco jiní zas nahlas křičeli.

Snad slova dokáží něco sděliti,
nemožno ale knihám svatým věřiti.
Nic nelze vložit docela do slov,
natož pak pravdu nekonečných strof.

Beze slov sedí jedni, moudrost z nich však nečiší,
ta prýští z těch, kdo jinak jsou tiší.
Hudba sfér, škoda, nezní z našich rádií,
celé bytí promývá však a naše uši plné jsou pomyjí.

Kršna sám - či kdo, k lásce nás stále zve,
ne jeho hudba, ale našeho já nám uši rve,
vždyť lásky volání je pozvání k hodokvasu
a my je neslyšíme, ač nejsilněji řve.

Proč láska kvete chvíli, plody nenese,
trvalkou není, ve větru třese se,
volání jejímu každý snadno odolá,
vždyť je víc dalšího, co před ní přec hrne se.

Niti, kdož umem svým vše ovládnou
a jiným svítí vědou záhadnou,
z tmy cestu neznají; jak ze sna jen
své bajky čtou a v sen zas upadnou."

(Omar Chajjám - čtyřverší, č. 261)

V marnosti žijí ti, kdo stále hledají,
jejich já žene je, myslí, že už mají -
pravdu a lásku a vše na dosah,
brzy však spálí se - až příště, říkají.

Kdož logice a vědám otročí,
jen určit, 'ano-ne' se plahočí,
těm nalej vína z hroznů kyselých,
neb zralých hroznů - bloudi - nezočí."

(Omar Chajjám - čtyřverší, č. 262)

Dokázat v prostotě, tichosti dlít,
největší zvuk slyšet, nechat v srdci znít,
to láska, pravda, moudrost se potom kol vás rozsvítí
a každý na cestě beze slov bude zřít.

Proč různost názorů se tříbí do zmatečna,
když v každém tvoru je ukryté ticho věčna?"

(Muhammad Ikbal - Hlas karavanního zvonku - Světluška)

Tolik jsem hudby slyšel, tolik již jsem jí hrál,
přece však při zpěvu jsem ticho nalézal
a láska zalila srdce mé radostí.
Co je to věčnost poznáš, když jsi v ní prodléval.

Možná, že Kršna jen jeden tón na flétnu hrál,
možná, že mlčel, když pastýřky miloval,
možná, že hraje stále a pastýřky miluje,
ten, kdo to objeví, jistě se odevzdal.